← Blog · 2 min čtení
Padesátka stačí
V brašně mám dva objektivy. Lumix S 20–60 mm je praktický, univerzální a ochotně udělá krajinu i portrét. A pak je tu malá Lumix S 50 mm F1.8. Když vyrážím ven bez konkrétního plánu, skoro vždycky na tělu nechám právě ji. Zní to jako omezení, ale pro mě je to spíš úleva.
Méně rozhodování, víc dívání
Se zoomem mám pocit, že musím pořád něco volit. Širší, užší, ještě kousek. S pevným ohniskem tohle odpadne. Výřez je daný, a tak se místo otáčení kroužkem začnu hýbat já. Udělám krok dopředu, dřepnu si, obejdu člověka z druhé strany. Najednou nehledám nastavení, hledám místo, odkud se dívat.
Padesátka navíc vidí svět zhruba tak, jak ho vnímám já, když se soustředím na jednu věc. Nic nedeformuje, nic nepřehání. Fotky z ní působí klidně a poctivě, a to je přesně to, co u fotek lidí chci.
Malá, lehká a nenápadná
Na Lumixu S5 II je padesátka lehká a malá. Fotoaparát s ní nepůsobí jako technika z reportáže, ale jako věc, kterou mám prostě u sebe. Lidé na ni reagují klidněji než na velký zoom. Méně se stydí, méně pózují a rychleji zapomenou, že je fotím. U focení lidí v běžných situacích je tohle k nezaplacení.
A taky ji mám u sebe častěji. Fotoaparát, který zůstane doma, protože je těžký, nevyfotí nic.
Světelnost, která pomáhá
Clona f/1.8 není jen o rozmazaném pozadí. Hlavně mi dovolí fotit, když světla ubývá: v kuchyni u stolu, v podvečer na zahradě, v místnosti, kde je jen jedno okno. Nemusím hned sahat po blesku ani vysokém ISO a atmosféra zůstane taková, jaká byla.
Naplno ji ale otevírám jen někdy. Na portrét obvykle přivřu na f/2.2 až f/2.8, aby byly ostré obě oči a nejen řasy. Když fotím dva lidi vedle sebe, jdu klidně na f/4. Pozadí změkne i tak a nikdo se neztratí v neostrosti.
Kdy zůstane doma
Padesátka neumí všechno a ani nemusí. Když jdu do přírody za širokou krajinou, mlhou nad polem nebo do lesa, kde potřebuju dostat do záběru víc, beru zoom a stativ. Na široký pohled je 20 mm k nezaplacení. Nejde o to, který objektiv je lepší. Jde o to, který mě v danou chvíli nechá víc se dívat.
Zkus to taky
Jestli máš doma jakýkoli objektiv s pevným ohniskem, zkus s ním vyrazit na celé odpoledne a nic jiného si nebrat. První hodinu to bude zvláštní. Pak si začneš všímat, že chodíš blíž, víc se díváš a míň přemýšlíš o technice. A to je podle mě přesně ten okamžik, kdy fotky začnou být osobnější.